čtvrtek 8. února 2018

Bolest hlavy, pot a slzy - studium vysoké školy

Neuniklo mi to. To, jak mnoho lidí v poslední době zveřejnilo své články s kritikou vysokoškoláků. A jako člověk, kterého se to týká bych moc ráda přispěla se svým názorem

Dočetla jsem se různé věci, které by se dali shrnout následovně: vysokoškoláci jsou jen banda znuděných, nenažraných, věčně se flákajících kavárenských povalečů. Kdyby to byl jen jeden článek, řekla bych dobrá a přešla bych to s tím, že to psal někdo zahořklý, ale při těch počtech už se to nedá jen tak přejít. A to víc, když s tímto názorem nesouhlasím.



A ráda bych ukázala, třeba na mém případě, jak daleko jsou tato tvrzení od pravdy. Kdy jsem se naposledy nudila si už ani nevzpomínám. Víte, ono to ani není moc možné, když máte neustále plno práce. Stíhat přednášky, cvičení, s přejížděním po celém městě, práci abyste nepošli hlady, psaní 9 semestrálních prací a přečíst 58 knih za semestr je totiž zhola nemožné i pokud do programu nepřidám nudu. Ba naopak, nedá se to zvládnout ani tak!

Tento semestr jsem měla denní rozvrh následující: tři z pěti dní jsem odcházela ráno v sedm hodin a bez pauzy na oběd jsem ve škole strávila do sedmi hodin do večera. Jeden z těchto dní dokonce do desíti v laboratoři. Následující dny jsem odcházela z domova na osmou, ve škole byla do čtyř a do jedné hodiny odpoledne. Zbývající čas, včetně víkendů jsem chodila na mizerně placenou brigádu (co taky jiného sehnat, když si můžete nadiktovat jen příšerné podmínky, toho kdy se dostavit). Po nocích jsem se věnovala přípravě, psaní seminárek, čtení knih. Naspala jsem něco kolem pěti hodin (což je třeba ještě se srovnání se zkouškovým luxus)denně. Vidíte v tom tu nudu?

Dobrá, dobrá. Můžete říci: "Ale vždyť je naprosto běžné, že vysokoškoláci na přednášky nechodí." Fráze, kterou jsem si za poslední dva roky vyslechla tolikrát, že bych to snad ani nespočítala. Je to totiž běžně rozšířený omyl, který od pravdy nemůže být snad už ani dál. Opět příklad moje studium. V semestru jsem měla třináct předmětů, z toho osm mělo ještě cvičení. Navštěvovat přednášky z jedenácti předmětů bylo povinné, u cvičeních to je osm z osmi. Takže se ptám: Myslíte si, že jsme tam nechodili?

Takhle otázka mě přivádí k jedné velice zajímavé myšlence: proč se v posledních letech takhle povinnost zavedla? Neměli by vysoké školy nechat přeci jen na studentech, na co se cítí, že zvládnou sami a k čemu již ten výklad potřebují? A je to opravdu o studentech a nebo se tím zase jen naplňuje nějaké nařízení, aby se všichni cítili super? Nebo se díky tomu mají skvěle cítit jen přednášející, jejichž přednáškové místnosti by jinak zeji prázdnotou, ať už z toho důvodu, že jejich výklad je nepotřebný a nebo že poslouchající jsi jsou vědomi toho, že uspat je uspí stejně dobře například večerníček? No myslím, že jsem právě na něco kápli, jelikož si vážně nemyslím, že by to bylo "pro naše dobro". 


Často v kritizujících článcích bylo zmiňováno, že se nám nechce pracovat. Samozřejmě nemohu mluvit za všechny, stejně jako ve všem zde zmiňované, ale nemyslím si, že by ten problém byl tolik v tom, že nechceme dělat, jako v tom, že na kdejakou brigádu nemůžeme díky časovému rozvrhu. Tohle nikdy nikoho nenapadlo? 

Když už píši o brigádám, nemůžu nezdůraznit, jak jsou pro nás důležité, ač obtížné je sehnat a náročné je navštěvovat. Taková brigáda je totiž jedna z věcí, která rozhoduje o tom, zda na VŠ vůbec budeme moci zůstat. Věřte nebo ne, ani vysokoškolský student nemůže být živ jen ze vzduchu který dýchá a musí někde bydlet (a o úrovni bydlení by se rovněž dalo dlouze diskutovat) a něco jíst. Dobrá hodně z nás dostává nějaký ten příspěvek od rodičů, někteří také ne, ale je opravdu jen velmi málo těch, by rodiče zvládli platit celé náklady spojené s vysokoškolským životem. 

Vždyť existují stipendia! Dámy a pánové, ale no tak, nedejte se vysmát... Zajímali jsme se někdy o to, kolik takové stipendium činní? Pravda, pokud jste na technickém oboru, tak to malá částka není, ale v ostatních případech stipendium za semestr ani zdaleka nepokryje měsíční bydlení. V případě mé katedry a mnoha dalších, dostanu totiž za dokonalý průměr (a co si budeme, je téměř nemožné jej dosáhnout) 1.00 rovných šest set korun na to abych následující půl rok vyžila. 

A tak je běžnou praxí vytřískat z brigády co jde, hlídat si markantní slevy s obchoďácích a poslední dva týdny v měsíci být o suchém rohlíku a čínské polévce. Protože víc si dovolit zkrátka nemůžete.

A co se kavárenských povalečů týče... ani já nemohu říct, že bych do kavárny nezašla... ale lze z toho okamžitě vyvodit, že tam utrácím peníze (haha) za drahé kávy? Ne! Běžně si objednávám vodu a kavárnu používám jen jako útočiště než bude zase čas jít do školy. Je totiž naprosto běžné, že univerzitní studovna zavře hodinu před tím, než nám vůbec začne poslední přednáška dne. A stát někde na ledové chodbě mi nepřipadá zrovna nejvíce zdraví prospěšné.

Napsala jsem toho spoustu, ale ani tak jsem ještě nevyčerpala vše co mám na srdci. A ráda se s vámi o to podělím, tudíž věřím, že brzy můžete očekávat druhý článek na toto téma. A doufám, že nebude zapotřebí i více dílu, abych vysvětlila název článku: Bolest hlavy, pot a slzy ... věřte nebo ne, jsou to totiž naprosto běžné fáze tolik "vychvalovaného" vysokoškolské života.

Budu moc ráda, pokud přispějete do diskuze vlastním názorem a zkušenostmi. Těším se na pokračování.

2 komentáře:

  1. Hahaha, stipendium, hahahaha. U nás musí mít člověk na prospěchové průměr do 1,5, patřit mezi 15 % nejlepších studentů a nemít za sebou žádnou opakovanou zkoušku. A to jednoduše nesplňuje skoro nikdo. A když jo, pořád to není tak, že by se ze stipendia dalo žít, to ani omylem.
    Na druhou stranu teď vídám i spoustu negativních článků na téma "Jak jsem přišla na vysokou a zjistila jsem, že se musím učit a že mi nikdo neuvaří". Taková trága to taky není, zvlášť když člověk studuje něco, co ho baví. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě dost záleží na oboru... mám vyzkoušenou jen medicínu, ze které jsem zběhla (kombinace lenosti, touhy věnovat se psaní naplno, minima vůle, hlavy v oblacích, barového povalečství a permanentního navštěvování klubů atd) :D ... ale toho nelituji... teď budu nastupovat na ekonomku (nezvedejte obočí, je to můj život).

    Sama jsem zvědavá, co přinesou zítřky...

    Ale ROZHODNĚ SOUHLASÍM S AUTORKOU, že ne VŠICHNI VYSOKOŠKOLÁCI JSOU POVALEČI a podobné věci (teda ti, co prolÉzají... anebo se navíc i něco naučí :D)... a co se týče třeba různých alkoholických akciček (což je kapitola sama pro sebe)... znám hodně mediků, kteří úspěšně studují a sem tam si i zapaří....

    A brigády? Na ty bohužel musí i medici... a to je potom hokna :)

    Nejvíc mě pobavilo, že se vysokoškoláci nudí... hahahaha... nikdy... ať už jste flákači, šprti nebo "normální" studenti... nudit se rozhodně nebudete :D ...

    PS: nechápu, prč Blogger nabízí "komentovat jako wordpress", když to stejně nefunguje :)

    OdpovědětVymazat