sobota 21. května 2016

Znamení Athény

Třetí díl, v originále s napětím dlouho očekávaný, ze série Bohové Olympu. Na samém začátku dojde ke šťastnému shledání Percyho s Anabeth, na který se jistě velice těšili všichni milovníci příběhů polokrevných. Došlo i k velice obávanému setkání členů obou táborů, které i přes okolnosti probíhala poměrně klidně, tedy alespoň ze začátku...

Díky autorovu smysl pro napětí a dramatično dokázal během okamžiku zvrátit děj a čtenář tak dokázal být zbývající stránky (a nejen téhle knihy, ale celé série) napjatý, jak to celé dopadne. Riordan zvolil i velice pěknou zápletku - pátrání po soše Athény, které do celé příběhu opravdu krásně zapadla. Jen, jsem zde jako fanoušek Percy, měla trochu pocit, že mohl přidat Anabeth na její cestě nějaké zkoušky a trochu rozvinout celou část se znamením Athény. Chvílemi jsem si totiž říkala, že je velice nepravděpodobné, že by se onou cestou nedokázal nikdo "probít" po celá staletí. Můj osobní názor je, že to chtělo trochu přiostřit, přidat tam více bloudění a tápání, jak je zvykem, víc příšer, víc bohů, víc zranění, víc úkolů.

Samozřejmě můj celkový dojem z knihy je opět naprosto fascinující. Tento díl se naprosto vyrovnává těm předcházejícím. Situace, které vzniknout díky shledání hlavních hrdinů z obou předcházejících knih, jsou popsány velice živě a probouzejí ve čtenáři jeho nejbujnější představivost. Velice se mi také líbilo, jak se nadále rozvíjeli charaktery postav a jak se vyvíjely jejich životní příběhy. Jen osobně jsem měla problém se vždy vyznat mezi Leem a Frankem, zkrátka jsem si je pletla.

Co se týče obálky, byla jsem zde opět trochu zklamána, zejména po nadšení z obálky u Neptunova syna. A jako tradičně se opět vyjádřím k překladu: překládající odvedl skvělou práci, to se musí nechat, ale mám výhrady, co se týče proběhlé (nebo spíše řečeno zřejmě neproběhlé) korekce. V knize se zde najde opět hodně chyb a překlepů a to je něco co můj celkový dojem z knihy velice ruší, ještě že Riordanovi knihy čtu vždy v originále. A při této příležitosti bych ještě velice ráda upozornila na jednu velkou chybu, kterou je záměna Pipeřiny matky. Někde kolem 270 stránky je napsáno, že jí je Athéna, ale my přece víme, že tomu tak není!

Díky celkovému vývoji příběhu a postav v knize, díky udržení napění a dramatičnosti, vzhledem k propracování příběhu opravdu do naprostých detailů, mi nezbývá, než knihu ohodnotit pěti hvězdičkami.

úterý 17. května 2016

Malá i velká vítezství


Seděla jsem v autobuse do sousedního města, kam jsem měla namířeno na plavecký kurz. Autobus měl drobné zpoždění a já byla nervozní, nikoli však z meškání, ale proto, že jsem věděla, že mě to odpoledne čeká důležitý sportovní výkon. Slečna trenérka měla vybrat tři nejlepší plavce z celého týmu a ty příští týden vzít do hlavního města na velkou soutěž. Každý z nás chtěl být v té troji! A já, přestože jsem patřila mezi ty lepší, jsem měla obrovský strach, že něco pokazím, nikam se nedostanu a všichni se mi budou posmívat.

Kazilo se ten den všechno. Autobus přijel pozdě, pak mě ještě řidič skřípl málem dveřmi. Rozbily se mi cestou k bazénu boty a pak jsem ještě nemohla v batúžku najít svoji plaveckou čepici. Zdálo se, že je vše prohrané. Skoro jsem to až chtěla vzdát, když jsem tak seděla na lavičce v prostoru bazénu stále prohledávaje svůj batoh, pozorujíce, jak se kamarádi rozcvičují a já pořád ještě neměla tu čepici! A věděla jsem, že bez ni do vody nemůžu. Možná bych to ze samého zoufalství tenkrát i vzdala, stejně jsem si myslela, že v den kdy se vše kazí nemám šanci na úspěch, ale jak to tak bývá, právě v těchto okamžicích se dějí skoro až zázraky...

Nevím přesně odkud přiběhl, ale najednou přede mnou stál můj ještě někdejší dětský nepřítel (viz. 1. díl: Tam, kde všechno začalo) a snažil se mi pomoci. Stalo se tak, že jsme společnými silami našli moji modrou plaveckou čepici, kterou zdobily nějaké květiny, pokud si dobře vzpomínám. Už jen to, že jsem našla čepku, byl pro mě ten den dost velký úspěch a takové malé vítězství nad Náhodou, která se mi tehdá snažila překazit všechny moje plány.  V rychlosti jsem pod pokrývku nastrkala své vlasy a společně s mým pomocníkem jsme se připojili k ostatním.

Netrvalo dlouho a ještě společně s jednou dívenkou jsme stály na skokáncích. Zazněl odpočet a já byla připravena se na START vrhnout do vody a dát do toho všechno. Zazněl ten očekávaný povel a v okamžiku mě přivítala vodní hladina, kterou jsem hladce proklouzla až téměř ke dnu. Cítila jsem ten příjemný pocit, který mám vždy v obklopení vody. Nechala jsem se silou hnát mezi vlnkami do středu bazénu bez jakékoli námahy. Pak rychlé vynoření na nadechnutí a zpět pod vodu a rychle dál jen co síly stačí. Konec bazénu byl tu. Pod vodou se otočit a zase zpátky. Vyšlo to. Už mám více, jak polovinu za sebou a protivnici vidím teprve doplouvat jednu délku. Snad jsem rychlejší než ti, co už to mají za sebou. Ještě pár temp a budu tam! Tři. Dva. A poslední. Zvládla jsem to a teď rychle z vody pod osušku, tahle plavecká voda je přeci jen studená.

Nastala dlouho očekávaná chvíle. Naše trenérka se chystala vyhlásil vítěze dnešní soutěže a zároveň ty z nás, kteří s ní pojedou soutěžit s dalšími zdatnými plavci z jiných krajů, z jiných měst. Byla to výzva... Nebudu dlouho napínat. I přes jiné neúspěchy v ten den, se mi alespoň tohle povedlo a já tak byla v té trojici šťastlivců. A nejspíše ani nikoho nepřekvapí, že se mnou tam byl i ten oplácaný, hnědovlasí, hnědooký chlapec, který mi pomohl najít moji čapku. Pamatuji si, jak jsme se tehdy na sebe děsně spiklenecky usmáli. Měl ve tváři takový hrozně kouzelný výraz, který vypovídal o jeho nadšení z výběru a mohl být i předzvěstí věcí budoucích...

Tím pro dnešek zakončím své vyprávění, abych své čtenáře nechala alespoň trochu v napětí nad tím, co bude dál. Jak dopadla soutěž? A jak jsem v budoucnosti vycházela s oním záhadným chlapcem? Vycházeli jsme spolu i nadále a nebo se u nás pod vidinou vítězství pro jednoho či druhého opět projevila soutěživost a my, jako bychom se přestali znát a začali si dělat naschvály? To vše Vám povím, ale až příště...

čtvrtek 5. května 2016

Neptunův syn

Jestliže jsem u Proroctví napsala, že jsem s jeho četbou váhala u této knihy to napsat nemůžu. Po přečtení prvního dílu z této série jsem se nepopsatelně těšila na to, až se k dění opět připojí k ději, což se samozřejmě dalo podle názvu čekat. A mé přání se mi splnilo a velký hrdina je zpět, i když bohužel bez paměti...

Strýček Rick se opět vytáhl s perfektním prostředím, do kterého příběh knihy zasadil. Prvně se seznamujeme s táborem Jupiter a novými hrdiny. Úroveň knihy Rick opět udržel, příběh, jazyk to vše je naprosto perfektní.

Číst knihu samostatně, bez znalosti Percyho, tak ji považovala za naprosto špičkovou. Avšak takhle, jako znalkyně Riordanových knih a Percyho jsem byla mírně zklamaná příběhem. Upřímně, Percy bez paměti není úplně náš starý známý Percy... Nechápejte to však špatně, knihu nikterak nehaním, jen jako fanoušek bych měla pár výhrad. Knihu jsem i tak četla s velkým nadšením a přelouskala jsem ji během jednoho dne (škoda, že jsem si to jen špatně načasovala, že nebyl nikterak deštivý, ale nádherně slunečný).

Abych jen nehudrovala velice musím pochopit Rickovo kreativitu s jakou si do svých příběhů dokáže začlenit staré báje, legendy a příběhy. Je to zkrátka něco neuvěřitelného. Taky jsem si velice oblíbila nové hrdiny, Frank a Hazel mi přirostli k srdci, stejně jako dříve hrdinové a hrdinky z tábora polokrevných. Jejich charaktery jsou něčím velice vyjímečné stejně jako postava hlavní vedoucí tábora Jupiter - Reyny.

Co se týče obálky jsem mnohem spokojenější, než jsem byla u Proroctví, kde mi obálka vůbec nesedla. Přeci jen je zde zajímavá a dobře tématicky laděná vzhledem k obsahu knihy. 

Ať už fanoušek polokrevných nebo jen náhodný čtenář této knihy se nejspíš jen tak bez problémů neskončí se zakončením knihy, která je ukončena těsně před dlouho očekávaným setkáním hrdinů z obou táborů. Přiznávám, že jsem v okamžiku dočtení byla nesmírně ráda, že další díl knihy na mě čeká už v knihovně a to stejné doporučuji i ostatním čtenářům. Nepouštět se do druhého dílu, pakliže třetí na Vás nečeká v knihovně.

Můj celkový dojem s knihy byl .. no, byla jsem velice ráda z návratu Percyho, pokračování celého příběhu, literární úrovni knihy, ale mírně mě zklamal děj samotný a napínavé ukončení. Hodnotím samozřejmě pěti hvězdičkami i přes ty drobné výhrady: jazyk, literární úroveň a propracovanost celku to všechno vyváží.