čtvrtek 28. dubna 2016

101 cílů ve 1001 dnech

Před pár dny jsem narazila na tenhle projekt a přiznám se, že jsem si o něm v počátku myslela, že je to totální pitomost, že seznam úkolů mám už takhle dlouhou, nač si připisovat další... ale, ... zkrátka se mi to rozleželo v hlavě. Uvědomila jsem si, že si můžu vytvořit seznam takových úkolů, který se mi bude líbit a netakový, který zkrátka musím trpět, protože jsou na něm zkrátka věci, který musím udělat chtě, nechtě... Bylo to tady, váhala jsem.

Pak jsem si psala s dvěma blogerkama, které reagovaly na moji stránku - Dreams a nebyly zrovna nadšeny z toho, že mé sny jsou neveřejné. Rozhodla jsem se jim tedy alespoň částečně vyhovět a definitivně jsem se rozhodla pro 101 v 1001... kde moje cíle budou veřejné, tedy alespoň povětšinou. (Holky pochopte, alespoň nějaká tajemství mít musím!)

Takže, je tady. Můj seznam 101 cílů, který musím splnit do 24. 1. 2019 Zdá se to sice jako dlouhá doba, ale už teď nějak tuším, že to budu mít jen taktak. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne, pokusím se Vás co nejčastěji informovat :-)

Seznam naleznete ZDE.

Na závěr už Vám jen povím, že vytvořit tenhle seznam nebylo vůbec jednoduché. Zabralo mi to krásných pět hodin...

pondělí 25. dubna 2016

Proroctví

Na začátku měsíce jsem se konečně dostala k sérii, na kterou jsem se chystala už dlouho. Bohové Olympu. Celá série je volným pokračováním Percyho Jacksona. Pentalogie, kterou už léta zbožňuji a dokonce jsem dva díly četla i v originále.
Přiznám se, že jsem dříve, po dočtení Percyho, přemýšlela zda s touto sérií vůbec začínat a byla jsem ještě víc na vážkách, když jsem četla nejrůznější recenze, následní anotace a vůbec nejrůznější kusí informace o ději. Nakonec jsem však neodolala a celá série mi přistála v knihovně. Vzhledem k tomu, že to bylo kolem Vánoc, stalo se mi, že jsem první díl - Proroctví, měla doma dokonce třikrát...

Sedmý den v měsíci jsem tedy otevřela Proroctví a zakousla jsem se do něho, stejně jako do předcházejících knížek. Uteklo to opět jako nic a já byla na konci.
Během čtení jsem z toho měla smíšené pocity. Vadilo mi, že jsem nevěděla, co je s Percym, ale vzhledem k tomu, že jsem byla zaměstnána tím, abych se seznámila s novými hrdiny, jsem na syna moře téměř zapomněla.
Ze začátku jsem byla poněkud zaskočená formou psaní, přeci jen jsem byla zvyklá na Percyho ich výklad. V tomto díle  (a prozradím, že i ve zbytku série) se střídají pohledy všech hrdinů. Neříkám, že by mi to v průběhu knihy nějak vadilo, jen jsem si na tom musela zvyknout.
Jako další věc, kterou jsem velice ocenila, je fakt, že mi prostředí děje přijde takové víc vyspělé, jsem opravdu ráda, že je mezi těmi dvěma sériemi vidět takový rozdíl. Přeci jen když srovnáte Zloděje blesku a Proroctví, je to něco .. no, nesrovnatelného. Děj, jazyk a hlavně hrdinové se vyvíjí se čtenáři, což je naprosto senzační!

No a teď zápory. Jsou dva, ale ani za jeden nemůže "strejda" Rick. První, drobnější zábor beru obálku, kterou když srovnám s originální americkou, tak mi přišla mnohem horší, přeci jen zobrazení Festuse zde není zrovna ideální, opravdu až.. no, nevyvedené.
Druhá, katastrofální chyba (se kterou se setkávám dost často, nejen v knihách o polobozích) je překlad, spousta chyb. Na tom je naprosto vidět laxní přístup nakladatelství a ta kniha jako by pak křičela: "Nakladatelství na mě nechtělo ztrácet moc času, jen mě chtělo poslat co nejdříve do prodeje, aby mělo prachy!" A to už se raději ani nesnažím přijít na to, jak mohl někdo "The Lost Hero" přeložit jako "Proroctví". Věřte nebo ne těmito "drobnostmi" mě vždy dokáží tak vytočit až hrůza.

A teď nějaké shrnutí na samý závěr. S předchozích pár vět, je zřejmě patrné, že mě i volné pokračování Percyho naprosto uchvátilo, i přes to, že jsem o něco starší než je předpokládaný věk čtenářů. Bála jsem, že nastavení již ukončeného děje se na příběhu odrazí, ale vzhledem k precizní práci autora jsem to vůbec nepocítila, i když připouštím že k tomu hodně přispělo nové - římské prostředí.
Celkově knihu, samozřejmě, jako všechny předchozí knihy s polobohy hodnotím pěti hvězdičkami, i když je pravda, že česká verze by si zasloužila mnohem méně... bohužel. Což mě přivádí k předsevzetí, které jsem si dala, že si knihy opět seženu v originále a přelouskám si je ještě jednou, hned po tom co sérii dočtu v češtině...A to nebude dlouho trvat, vzhledem k tomu, že mi v současné době chybí už jen jeden díl, do kterého se pustím už za pár minut, po sprše a po tom, co si zalezu pod peřinu.

úterý 12. dubna 2016

Jaro

Sluníčko nám dnes pěkně svítilo a mě tím vytáhlo ven na zahradu. Chvilku jsem se jen tak rozvalovala na houpačce, slunila se a zkrátka si těch hřejivých paprsků uvítala.

Kromě toho, jsem taky pohnula s úpravou terénu na zahradě a připravovala jsem záhony, na kterých toho v průběhu roku snad opět hodně vyroste, tedy pokud nebudou zase taková vedra a nezakáží u nás zalévat, jak loni.

Vždyť se podívejte, jaká krásná úroda by na mě mohla letos opět čekat :-) a jak bych s tím posléze mohla hezky "čarovat":


Taky jsem si teď vzpomněla, že si někam musím poznamenat, abych si letos došla na kopřivy a nezapomněla na ně, jak loni (To byl taky vydařený rok!).

Už se těším.. no hlavně na ty čaje :-D ...
Poznali jste na jaké kousky jsem si připravovala "políčka" (teda, jestli se to na něco, co na spoustě míst roste jako plevel, dá vůbec připravit)...?

úterý 5. dubna 2016

Armeria Veritas - nový kabátek

Zdravím všechny pravidelné čtenáře tohoto blogu. Hned na začátek připojím svoji omluvu za to, že tu na Vás poslední dva pondělky nečekal žádný článek. Mám hodně "práce" a při volných chvilkách jsem na místo psaní článků pracovala na novém desingu :-)

O změně jsem přemýšlela již poměrně dlouhou dobu, ale stále jsem se k tomu nemohla dostat. Až nedávno jsem k tomu konečně zasedla, odhodlaná s tím něco udělat. Čekalo na mne však dilema. Nemohla jsem se rozhodnout, pro nový styl. Jedna z variací byla kombinace barev starorůžové a vínové, která se mi v poslední době velice líbí a druhá možnost podle mé již několikaměsíční námořní nálady. Jak to dopadlo, vidíte sami. Klíčovou roli v rozhodnutí hrál samotný název blogu. Nejsem si jistá tím, jestli jsem to tu již někdy zmiňovala, ale "Armeria" v latině znamá "Archa". Zvítězilo moje nadšení z toho, že blog bude poněkud tématicky laděn...

Tyto řádky berte prosím zároveň i jako ospravedlnění za to, jak to tu poslední dny vypadalo. Ten kdo sem nahlížel nějak průběžně jistě ví, že to tu kolikrát vypadalo opravdu katastrofálně. Zkoušela jsem a zkoušela .. no a nakonec z toho vyšlo tohle. Jak se Vám nový design vlastně líbí?

V blízké době mám v plánu ještě pár drobných změn, ale to už nebude nic velkého.. Slibuji.

Také jsem připravila jakéhos průvodce po stránkách, abych Vám usnadnila orientaci. Najdete jej zde.

Doufám, že se na blog budete stále rádi vracet.