pondělí 26. prosince 2016

Knižní výzva od DK, splněno!

Kvapem se blíží konec roku a to je ten pravý čas to, aby se mohlo rekapitulovat, co všechno se událo. Nemám momentálně chuť se podělit o jakékoliv kousky svého soukromí, jelikož bych Vám všem momentálně stejně jen kazila náladu, ale ráda bych se s Vámi podělila o můj dnešní úspěch. Dočetla jsem poslední knihu, tak abych měla splněnou výzvu, kterou na dnešní rok připravila Databáze knih. (Mimochodem tím taky splnila 1/3 úkolu z výzvy 101 v 1001) Mám z úspěchu radost, ale tak nějak mi to bolestně připomnělo, že v následujících pěti dnech již nejspíše nestihnu přečíst osm knih, tak abych zvládla dosáhnout i vlastního cíle, počtu knih, který jsem si pro letošek stanovila (50). I když se o to samozřejmě ještě pokusím, velké naděje si nedávám.

Raduji se však, že se mi podařilo splnit tu výzvu od DK, která mi mimochodem připadala od začátku mnohem těžší.

A jelikož si nejsem jistá, jak to bude, až DK spustí výzvu pro další rok s přehledem za ten uplynulý, rozhodla jsem se sem připravit přehled, toho, jak jsem výzvu plnila.









středa 2. listopadu 2016

Recenze: Příliš divoká zem

Před velice krátkou dobou byla zaplněna mezera na našem knižním trhu v podobě postapokalyptické literatury s dějem odehrávajícím se na našem území. Zasloužili se o to Ladislav Klimeš a Antonín Kuttman, kteří vydali knihu Příliš divoká zem: Zimní válka.

Příliš divoká zem: Zimní válkaPíši tu dnes o této knize zejména proto, že jsem před nějakou dobou měla tu čest stát se betareaderem a být jednou z prvních, kdo si toto dílo přečte. Dokonce jsem knihu četla dvakrát. Poprvé, což už je poměrně dlouhá chvíle, to byla jen jedna část knihy a to ta, kterou psal Ladislav Klimeš. Později jsem byla opět požádána, abych si dílo znovu přečetla, tentokrát s tím, že byla dopsána druhá polovina příběhu. A jak pánové v mých kritériích obstály?

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše a narovinu Vám sdělím, že jsem z knihy byla nadšena. Autoři ze sebe vydali jistě maximum a to se jim vyplatilo. Na jejich zkušenosti je dílo velice precizně vypracované, je čtivé a dokáže zaujmout. S nápaditou originalitou si pohrály s prvky, které alespoň já, považuji za nezbytné pro každou dobrou knihu a to sice napětí, dobrodružství, spád a alespoň náznak nějaké romantické zápletky. Vše splněno na jedničku. Navíc dokázaly splnit i nepsaný požadavek, požadavek na vtipnost. Ano, opravdu jsem se velice bavila.

Dále na knize velice pozitivně hodnotím aktuálnost, vzhledem k současnému politicko sociálnímu dění ve světě a dynamický spát celého děje. Autoři psali knihu s nápadem, se záměrem, kterého se podařilo dostát. Kniha je velice poutavá. Navíc má velice přitažlivou obálku a trefně zvolený název.

Co říci závěrem? … Jsem velice polichocena, že jsem mohla tuto knihu betatestovat, časněji než druzí se seznámit s jejím obsahem a zároveň sledovat její vývoj. Příliš divoká zem má krásně zpracovaný příběh, vhodně zvolené zápletky a doprovodné dění. Já jsem ji četla se zájmem a věřím, že ji tak bude číst i mnoho dalších. 

Gratuluji autorům k takovému úspěchu, jakým je vydání knihy a přeji hodně štěstí a přívětivé múzy při jejich dalším tvoření. Osobně se velice těším na další pokračování, které jistě usilovně připravujete a také na další knihu Ladislava Klimeše, o níž vím, že je stejně tak dobrá.

sobota 13. srpna 2016

Léto s úsměvem

Polovina léta je za námi a já si jej velice užívám. Prožila jsem velkou spoustu moc pěkných dní, během niž byly chvíle na které hned tak nezapomenu. Mnohokrát jsem měla úsměv na rtech, nespočetně krát, takže by nebylo v mých silách se o vše podělit. Přesto je tu však jedna věc, která mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři zrovinka včera.

Náhodou jsem procházela internet a narazila jsem na jeden blog, www.gauri.blog.cz .  A byla obrovská náhoda, že úvodní stránek byl o tom, jak se autorka zapojila do výzvy 101 cílů v 1001 dnech, do které jsem rovněž zapojena. A tak s obrovskou zvědavostí se pustím do čtení, protože chci znát její cíle. Ještě však, než se k nim dostanu, tak na mě čeká jedno obrovské překvapení. Autorka na tuto výzvu narazila právě na mých stránkách! Mám z toho nesmírnou radost.

Tak strašně ráda jsem se do četla že se do sítě chytil další človíček. Samozřejmě trochu díky tomu, že to je díky mě. Jsem taky ráda, že mi tak Gauri pomohla splnit jeden z mých cílů - nalákat na tuto výzvu někoho dalšího. Ale hlavně jsem ráda, protože vím, jak krásné je tuto výzvu plnit. Jak může plnění někdy jednoduchý, někdy náročných úkolů, přinést až dětinskou radost a doufám, že právě tomuhle podlehne i někdo další.


A jak si na tom v současné době stojím s výzvou já?
Výzvu plním už něco málo přes sto dní. Kdybych úkoly měla plnit rovnoměrně (což nikdy nebyla moje stránka, bohužel), tak bych měla mít splněno přibližně deset úkolů. Netajím se však tím, že mám splněnou pouze polovinu, tedy pět, protože vím, že na odškrtnutí dalších tvrdě pracuji.

A teď malá rekapitulace!
Hned asi týden po zahájení výzvy se mi povedlo splnit jeden cíl a to zavítat na knižní veletrh. Přesto, že jsem slibovala, že o to nejvíce splněných úkolech budu psát nějaké články, tak v tomhle případě jsem se z toho omluvila, jelikož jsem z návštěvy veletrhu nebyla zrovna nadšená, nechtěla jsem kazit jinak pohodou atmosféru která ohledně něj panovala, ale hlavně jsem z principu nechtěla psát o něčem, co se mi nelíbilo.

Jsem omluvena i z dalších dvou úkolů, které jsou neveřejné z důvodů, které jsem uváděla už na úvodní stránce výzvy.

Čtvrtým splněným úkolem je, že jsem se asi po dvou letech donutila (a to jen díky výzvě) přebrat soubory v PC, ve kterých jsem už nebyla schopna se ani vyznat (jsem zvědavá, jak dlouho to opět takhle vydrží) a záložky, které už opravdu potřebovali přetřídit a uspořádat.

No a pátý úkol je již zmíněný výše a to nadchnout pro tuto výzvu někoho dalšího, což se přiznám, že jsem nečekala, že bude tak snadné.

A další úkoly?
Samozřejmě jsem se už pokoušela o splnění i nějakého dalšího úkolu. Konkrétně o ten, který praví, že se mám pokusit provést něco se svými vlasy, což jsem samozřejmě myslela tak, že bych je měla začít nosit nějak rozumně a ne jak čtyřleté děcko :-D Dokonce jsem zašla i do kadeřnictví, kde byly tak hodny a vlasy mi sestříhaly do jakéhosi účesu, ale já opět nevydržela déle jak týden si takto vlasy upravovat a opět vytáhla moji dobrou kamarádku - gumičku.
Když se nad tím zamyslím, teoreticky by se dal úkol považovat za splnění, vzhledem k tomu, že jsem s těmi vlasy něco provedla, byť na krátký okamžik, ale vzhledem k tomu, že já tuto výzvu neplním jen, abych si jednoduše splnila a odškrtala všechny úkoly, ale aby to pro mě něco znamenalo, tak se žádný škrtání nekoná a někdy v budoucnu se bude konat další pokus. I to se stává.

Snažím se plnit další úkoly, které vyžadují, aby jim bylo věnováno trochu více času. Koukám na dokumenty, ochutnávám zmrzliny, koukám na filmy, čtu knihy, chodím na in-line a denně se přemlouvám, abych šla běhat, což se mi zatím nepodařilo ani jednou.

Pak je tu úkol o sehnání kompletní Zeměplochy od Prachetta do vlastní knihovny, což se mi prozatím velice úspěšně snaží plnit, vzhledem k tomu, že se mi asi tak zhruba před měsícem podařilo sehnat 21 knih v perfektním stavu. Stále však série není kompletní.


A na závěr bych se ještě ráda pochválila za to, jak se mi prozatím snaží plnit úkol o tom, že nemám coca-colu a podobné "sajrajty", protože za posledních více jak sto dní jsem se jich ani nedotkla. Pravda je, že mi to první dva týdny, připadalo naprosto příšerné. Nápoje jsem viděla naprosto všude, ať fyzicky nebo reklamy. Nikdy jsem se nepřehlédla, ale pak to přešlo a teď už mi to nepřijde ani tak divné být bez nich. Závislost překonána :-D Ještě devětset dní a bude to, budu moci odškrtnout další úkol, což myslím, už problém nebude.

čtvrtek 7. července 2016

Léto ve dveřích

Už se ani nedá říct, že by léto klepalo na dveře, ale konečně už je tady! Deštivé dny nám daly sbohem a nahradily je ty krásné slunečné. Prozatím v rozumné míře, díky bohům, protože až se z toho vyklubou ty nehorázný vedra jako loni, bude ze mě velice nepříjemný tvor, který celý dny bude trávit ve sklepě.

S létem nás navštívili prázdniny a tak na stránkách mých vrstevníků už nějaký ten pátek můžete číst, jak probíhal jejich první rok na vysoký škole, jak to mají úspěšně za sebou a jaký je teď čekají bezvadný prázdniny, během niž mají takový a takový plány. 
Já se nehodlám do takového článku vůbec pouštět, nejen že jsou všechny téměř stejný a nebaví mě už ani číst, ale není to zrovna téma kterým bych se teď chtěla nějak více zabývat. Další rok ve škole mám za sebou a v září pokračován, to je maximum, co jsem k tomu ochotna říct. Tím zároveň prosím všechny, neklaďte mi otázky týkající se školy. Musela bych na Vás být už zlá, protože škola se mi v posledním roce ne zrovna málo zprotivila a tak jsem ráda, že jakýkoliv myšlenky na ni teď mohu alespoň na chvíli potlačit.

Co se týče druhého nejčastěji zmiňovaného tématu, plánů na léto, tak jsem ochotna už komunikovat. Na rozdíl od jiných roků pro letošek neplánuji žádnou cestu do zahraničí, jelikož vím, že budu maximálně časově vytížená. (Pokud to vyjde, ráda bych něco podnikla na podzim, ale bohužel teď nedokážu s jistotou nic říct.) Během léta prvně hodlám chodit na brigádu (ale pravda, dneska ještě nevím jakou, aneb zítřek ukáže), během léta mě čeká rovněž rodinných povinností, které by zaberou hodně času, a jeho zbytek mi bude zabírat nehorázné běhání všude možně po všem možném (chápejte jako, úřady, kanceláře, banky, pošty,...) jelikož mám v plánu pár jistých změn v životě, které se bez těhle hovadin neobejdou. 
Samozřejmě se hodlám dál věnovat blogu, mám v hlavě jeden nápad na větší projekt, tak se máte na co těšit. Hodlám se dál věnovat výzvě, se kterou by bylo dobrý opět trochu pohnout. No a zbude li čas. A já pevně věřím, že alespoň málo ano, tak hodlám číst a číst.
Abych nezapomněla, tak bych se taky během léta ráda viděla s celou spoustu lidí, které jsem musela zejména v posledních dvou měsících odmítat, protože jsem absolutně vůbec nestíhala. Tak doufám, že se na nás těší všechny vinárny a kavárny v okolí :-) Pokud vše vyjde, začínáme příští víkend.

Co se toho času týče, zavedla jsem si takový speciální režim. Pokud tedy patříte mezi ty lidi, kteří tvrdí, že člověk musí spát denně alespoň osm hodin, právě Vás vyvedu z omylu. Je sice pravda, že tenhle kec jsem ještě tak před rokem sama razila, ale obzvláště během posledních měsíců jsem to hodně stáhla. Během posledního týdne si dokonce snažím navyknout na tři hodiny a to ještě ne za tmy. Ale jak se zdá, zatím mi to vyhovuje víc než těch osm v noci, kupodivu jsem víc odpočatá než dřív a ještě ušetřím těch pět hodin. 2v1.

Mějte se všichni moc krásně, užívejte krásných dní, choďte na procházky (což je bohužel něco, co já alespoň momentálně nejsem do svého programu schopná nacpat), blbněte, smějte se, choďte na kafíčka jako já a někdy příště napřečtenou ;-)

úterý 28. června 2016

Recenze: Dcera

Zdroj
Fanoušci Selekce dlouho očekávali čtvrtý díl, který vyšel před pár dny. Já jej měla objednaný z předprodeje a tak jsem minulý týden netrpělivě čekala na balíček. Ještě ten den, co jsem si jej vyzvedla, jsem se večer pustila do louskání stránek. Nad knihou jsem strávila jen něco malinko přes sedm hodin a ráno jsem měla dočteno. 

Selekce z pohledu toho kdo vybírá mě lákala, předem jsem však byla skeptická ohledně nastavení již ukončeného příběhu. Autorka tento problém však vyřešila tím, že děj posunu přibližně o dvacet let dál.

Eadlyn, dcera Ameriky a Maxona, je dědičkou trůnu a ani ji nemine Selekce. Do paláce je tedy pozváno 35 mužů, aby se ucházeli o princezninu ruku. Problém je však v tom, že Eadlyn si manžela hledat nehodlá a Selekci bere jen jako prostředek pro zaslepení lidu, oddálení neklidu, který v království panuje.

Eadlyn je jednou z nejvlivnějších osob celé planety a uznávám, že k tomu autorka - Kiera Cass, náramně vykreslila její povahu. Namyšlená, egoistická, mladá dáma, která si myslí, že ji svět musí padnout ke kolenům. Snad všechny důvody, proč by čtenář měl hlavní hrdinku rovnou nesnášet, ale vše má dvě tváři, i princezna. V knize jsou bezvadně vylíčeny Eadlyny emoce ohledně Selekce, kterým se přibližuje myšlenkám současných, mladých slečen. Je vmanipulována do Selekce, o které sice vždy ráda slýchala, ale mít kolem sebe třicet pět chlapců, kteří se v některých případech ani neumějí slušně chovat je zkrátka otrava. Není tedy divu, že si připraví plány na to,  jak pány z paláce vypudit. Navíc má slib svého otce, že když se do žádného z chlapců během několika mála měsíců nezamiluje, vše se odvolá.

Při čtení stránek Dcery se seznamuje s mladými chlapci a na rozdíl od trilogie Selekce, můžeme jen hádat, který z nich si jen získá princeznino srdce. A co si budeme povídat dámy, každá z nás má svého favorita, že?
Ke konci knihy dojde taky ke změně Eadlyina původního záměru, všechny chlapce vyštvat a začne se s nimi sbližovat, čímž pro nás začíná ta pravá Selekce!

Kniha opět s sebou přinesla velice napínavý děj, ve velice krásně vykonstruovaném prostředí, plný napětí, dramatických scének a strhujícího závěru, který jistě velice překvapil nejednu čtenářku. Mě samotný závěr udržel v tranzu, ještě více jak tři hodiny po dočtení knihy, kdy jsem jen ležela, koukala do stropu a přemýšlela nad tím, jaký bude závěrečný díl celé pentalogie.

Dceru hodnotím velmi pozitivně, díky výše zmíněným faktům, jako brilantně vykonstruovaném prostředí a vykreslení povahy hlavní hrdinky, dynamičnost celého příběhu. Knize uděluji čtyři hvězdičky a doporučuji si jí přečíst všem faninkám Selekce a dodávám, že Dceru  lze číst i bez toho aniž by jste předem četli trilogii (Selekce, Elita, První), jako naprosto oddělený příběh.

Tímto děkuji i nakladatelství CooBoo, za vydání českého překladu této knihy. A doufám, že si s pokračováním pospíší.


A pokud je tu někdo takový kdo nečetl mojí recenzi na trilogii Selekce, najdete ji zde.

sobota 21. května 2016

Znamení Athény

Třetí díl, v originále s napětím dlouho očekávaný, ze série Bohové Olympu. Na samém začátku dojde ke šťastnému shledání Percyho s Anabeth, na který se jistě velice těšili všichni milovníci příběhů polokrevných. Došlo i k velice obávanému setkání členů obou táborů, které i přes okolnosti probíhala poměrně klidně, tedy alespoň ze začátku...

Díky autorovu smysl pro napětí a dramatično dokázal během okamžiku zvrátit děj a čtenář tak dokázal být zbývající stránky (a nejen téhle knihy, ale celé série) napjatý, jak to celé dopadne. Riordan zvolil i velice pěknou zápletku - pátrání po soše Athény, které do celé příběhu opravdu krásně zapadla. Jen, jsem zde jako fanoušek Percy, měla trochu pocit, že mohl přidat Anabeth na její cestě nějaké zkoušky a trochu rozvinout celou část se znamením Athény. Chvílemi jsem si totiž říkala, že je velice nepravděpodobné, že by se onou cestou nedokázal nikdo "probít" po celá staletí. Můj osobní názor je, že to chtělo trochu přiostřit, přidat tam více bloudění a tápání, jak je zvykem, víc příšer, víc bohů, víc zranění, víc úkolů.

Samozřejmě můj celkový dojem z knihy je opět naprosto fascinující. Tento díl se naprosto vyrovnává těm předcházejícím. Situace, které vzniknout díky shledání hlavních hrdinů z obou předcházejících knih, jsou popsány velice živě a probouzejí ve čtenáři jeho nejbujnější představivost. Velice se mi také líbilo, jak se nadále rozvíjeli charaktery postav a jak se vyvíjely jejich životní příběhy. Jen osobně jsem měla problém se vždy vyznat mezi Leem a Frankem, zkrátka jsem si je pletla.

Co se týče obálky, byla jsem zde opět trochu zklamána, zejména po nadšení z obálky u Neptunova syna. A jako tradičně se opět vyjádřím k překladu: překládající odvedl skvělou práci, to se musí nechat, ale mám výhrady, co se týče proběhlé (nebo spíše řečeno zřejmě neproběhlé) korekce. V knize se zde najde opět hodně chyb a překlepů a to je něco co můj celkový dojem z knihy velice ruší, ještě že Riordanovi knihy čtu vždy v originále. A při této příležitosti bych ještě velice ráda upozornila na jednu velkou chybu, kterou je záměna Pipeřiny matky. Někde kolem 270 stránky je napsáno, že jí je Athéna, ale my přece víme, že tomu tak není!

Díky celkovému vývoji příběhu a postav v knize, díky udržení napění a dramatičnosti, vzhledem k propracování příběhu opravdu do naprostých detailů, mi nezbývá, než knihu ohodnotit pěti hvězdičkami.

úterý 17. května 2016

Malá i velká vítezství


Seděla jsem v autobuse do sousedního města, kam jsem měla namířeno na plavecký kurz. Autobus měl drobné zpoždění a já byla nervozní, nikoli však z meškání, ale proto, že jsem věděla, že mě to odpoledne čeká důležitý sportovní výkon. Slečna trenérka měla vybrat tři nejlepší plavce z celého týmu a ty příští týden vzít do hlavního města na velkou soutěž. Každý z nás chtěl být v té troji! A já, přestože jsem patřila mezi ty lepší, jsem měla obrovský strach, že něco pokazím, nikam se nedostanu a všichni se mi budou posmívat.

Kazilo se ten den všechno. Autobus přijel pozdě, pak mě ještě řidič skřípl málem dveřmi. Rozbily se mi cestou k bazénu boty a pak jsem ještě nemohla v batúžku najít svoji plaveckou čepici. Zdálo se, že je vše prohrané. Skoro jsem to až chtěla vzdát, když jsem tak seděla na lavičce v prostoru bazénu stále prohledávaje svůj batoh, pozorujíce, jak se kamarádi rozcvičují a já pořád ještě neměla tu čepici! A věděla jsem, že bez ni do vody nemůžu. Možná bych to ze samého zoufalství tenkrát i vzdala, stejně jsem si myslela, že v den kdy se vše kazí nemám šanci na úspěch, ale jak to tak bývá, právě v těchto okamžicích se dějí skoro až zázraky...

Nevím přesně odkud přiběhl, ale najednou přede mnou stál můj ještě někdejší dětský nepřítel (viz. 1. díl: Tam, kde všechno začalo) a snažil se mi pomoci. Stalo se tak, že jsme společnými silami našli moji modrou plaveckou čepici, kterou zdobily nějaké květiny, pokud si dobře vzpomínám. Už jen to, že jsem našla čepku, byl pro mě ten den dost velký úspěch a takové malé vítězství nad Náhodou, která se mi tehdá snažila překazit všechny moje plány.  V rychlosti jsem pod pokrývku nastrkala své vlasy a společně s mým pomocníkem jsme se připojili k ostatním.

Netrvalo dlouho a ještě společně s jednou dívenkou jsme stály na skokáncích. Zazněl odpočet a já byla připravena se na START vrhnout do vody a dát do toho všechno. Zazněl ten očekávaný povel a v okamžiku mě přivítala vodní hladina, kterou jsem hladce proklouzla až téměř ke dnu. Cítila jsem ten příjemný pocit, který mám vždy v obklopení vody. Nechala jsem se silou hnát mezi vlnkami do středu bazénu bez jakékoli námahy. Pak rychlé vynoření na nadechnutí a zpět pod vodu a rychle dál jen co síly stačí. Konec bazénu byl tu. Pod vodou se otočit a zase zpátky. Vyšlo to. Už mám více, jak polovinu za sebou a protivnici vidím teprve doplouvat jednu délku. Snad jsem rychlejší než ti, co už to mají za sebou. Ještě pár temp a budu tam! Tři. Dva. A poslední. Zvládla jsem to a teď rychle z vody pod osušku, tahle plavecká voda je přeci jen studená.

Nastala dlouho očekávaná chvíle. Naše trenérka se chystala vyhlásil vítěze dnešní soutěže a zároveň ty z nás, kteří s ní pojedou soutěžit s dalšími zdatnými plavci z jiných krajů, z jiných měst. Byla to výzva... Nebudu dlouho napínat. I přes jiné neúspěchy v ten den, se mi alespoň tohle povedlo a já tak byla v té trojici šťastlivců. A nejspíše ani nikoho nepřekvapí, že se mnou tam byl i ten oplácaný, hnědovlasí, hnědooký chlapec, který mi pomohl najít moji čapku. Pamatuji si, jak jsme se tehdy na sebe děsně spiklenecky usmáli. Měl ve tváři takový hrozně kouzelný výraz, který vypovídal o jeho nadšení z výběru a mohl být i předzvěstí věcí budoucích...

Tím pro dnešek zakončím své vyprávění, abych své čtenáře nechala alespoň trochu v napětí nad tím, co bude dál. Jak dopadla soutěž? A jak jsem v budoucnosti vycházela s oním záhadným chlapcem? Vycházeli jsme spolu i nadále a nebo se u nás pod vidinou vítězství pro jednoho či druhého opět projevila soutěživost a my, jako bychom se přestali znát a začali si dělat naschvály? To vše Vám povím, ale až příště...

čtvrtek 5. května 2016

Neptunův syn

Jestliže jsem u Proroctví napsala, že jsem s jeho četbou váhala u této knihy to napsat nemůžu. Po přečtení prvního dílu z této série jsem se nepopsatelně těšila na to, až se k dění opět připojí k ději, což se samozřejmě dalo podle názvu čekat. A mé přání se mi splnilo a velký hrdina je zpět, i když bohužel bez paměti...

Strýček Rick se opět vytáhl s perfektním prostředím, do kterého příběh knihy zasadil. Prvně se seznamujeme s táborem Jupiter a novými hrdiny. Úroveň knihy Rick opět udržel, příběh, jazyk to vše je naprosto perfektní.

Číst knihu samostatně, bez znalosti Percyho, tak ji považovala za naprosto špičkovou. Avšak takhle, jako znalkyně Riordanových knih a Percyho jsem byla mírně zklamaná příběhem. Upřímně, Percy bez paměti není úplně náš starý známý Percy... Nechápejte to však špatně, knihu nikterak nehaním, jen jako fanoušek bych měla pár výhrad. Knihu jsem i tak četla s velkým nadšením a přelouskala jsem ji během jednoho dne (škoda, že jsem si to jen špatně načasovala, že nebyl nikterak deštivý, ale nádherně slunečný).

Abych jen nehudrovala velice musím pochopit Rickovo kreativitu s jakou si do svých příběhů dokáže začlenit staré báje, legendy a příběhy. Je to zkrátka něco neuvěřitelného. Taky jsem si velice oblíbila nové hrdiny, Frank a Hazel mi přirostli k srdci, stejně jako dříve hrdinové a hrdinky z tábora polokrevných. Jejich charaktery jsou něčím velice vyjímečné stejně jako postava hlavní vedoucí tábora Jupiter - Reyny.

Co se týče obálky jsem mnohem spokojenější, než jsem byla u Proroctví, kde mi obálka vůbec nesedla. Přeci jen je zde zajímavá a dobře tématicky laděná vzhledem k obsahu knihy. 

Ať už fanoušek polokrevných nebo jen náhodný čtenář této knihy se nejspíš jen tak bez problémů neskončí se zakončením knihy, která je ukončena těsně před dlouho očekávaným setkáním hrdinů z obou táborů. Přiznávám, že jsem v okamžiku dočtení byla nesmírně ráda, že další díl knihy na mě čeká už v knihovně a to stejné doporučuji i ostatním čtenářům. Nepouštět se do druhého dílu, pakliže třetí na Vás nečeká v knihovně.

Můj celkový dojem s knihy byl .. no, byla jsem velice ráda z návratu Percyho, pokračování celého příběhu, literární úrovni knihy, ale mírně mě zklamal děj samotný a napínavé ukončení. Hodnotím samozřejmě pěti hvězdičkami i přes ty drobné výhrady: jazyk, literární úroveň a propracovanost celku to všechno vyváží.

čtvrtek 28. dubna 2016

101 cílů ve 1001 dnech

Před pár dny jsem narazila na tenhle projekt a přiznám se, že jsem si o něm v počátku myslela, že je to totální pitomost, že seznam úkolů mám už takhle dlouhou, nač si připisovat další... ale, ... zkrátka se mi to rozleželo v hlavě. Uvědomila jsem si, že si můžu vytvořit seznam takových úkolů, který se mi bude líbit a netakový, který zkrátka musím trpět, protože jsou na něm zkrátka věci, který musím udělat chtě, nechtě... Bylo to tady, váhala jsem.

Pak jsem si psala s dvěma blogerkama, které reagovaly na moji stránku - Dreams a nebyly zrovna nadšeny z toho, že mé sny jsou neveřejné. Rozhodla jsem se jim tedy alespoň částečně vyhovět a definitivně jsem se rozhodla pro 101 v 1001... kde moje cíle budou veřejné, tedy alespoň povětšinou. (Holky pochopte, alespoň nějaká tajemství mít musím!)

Takže, je tady. Můj seznam 101 cílů, který musím splnit do 24. 1. 2019 Zdá se to sice jako dlouhá doba, ale už teď nějak tuším, že to budu mít jen taktak. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne, pokusím se Vás co nejčastěji informovat :-)

Seznam naleznete ZDE.

Na závěr už Vám jen povím, že vytvořit tenhle seznam nebylo vůbec jednoduché. Zabralo mi to krásných pět hodin...

pondělí 25. dubna 2016

Proroctví

Na začátku měsíce jsem se konečně dostala k sérii, na kterou jsem se chystala už dlouho. Bohové Olympu. Celá série je volným pokračováním Percyho Jacksona. Pentalogie, kterou už léta zbožňuji a dokonce jsem dva díly četla i v originále.
Přiznám se, že jsem dříve, po dočtení Percyho, přemýšlela zda s touto sérií vůbec začínat a byla jsem ještě víc na vážkách, když jsem četla nejrůznější recenze, následní anotace a vůbec nejrůznější kusí informace o ději. Nakonec jsem však neodolala a celá série mi přistála v knihovně. Vzhledem k tomu, že to bylo kolem Vánoc, stalo se mi, že jsem první díl - Proroctví, měla doma dokonce třikrát...

Sedmý den v měsíci jsem tedy otevřela Proroctví a zakousla jsem se do něho, stejně jako do předcházejících knížek. Uteklo to opět jako nic a já byla na konci.
Během čtení jsem z toho měla smíšené pocity. Vadilo mi, že jsem nevěděla, co je s Percym, ale vzhledem k tomu, že jsem byla zaměstnána tím, abych se seznámila s novými hrdiny, jsem na syna moře téměř zapomněla.
Ze začátku jsem byla poněkud zaskočená formou psaní, přeci jen jsem byla zvyklá na Percyho ich výklad. V tomto díle  (a prozradím, že i ve zbytku série) se střídají pohledy všech hrdinů. Neříkám, že by mi to v průběhu knihy nějak vadilo, jen jsem si na tom musela zvyknout.
Jako další věc, kterou jsem velice ocenila, je fakt, že mi prostředí děje přijde takové víc vyspělé, jsem opravdu ráda, že je mezi těmi dvěma sériemi vidět takový rozdíl. Přeci jen když srovnáte Zloděje blesku a Proroctví, je to něco .. no, nesrovnatelného. Děj, jazyk a hlavně hrdinové se vyvíjí se čtenáři, což je naprosto senzační!

No a teď zápory. Jsou dva, ale ani za jeden nemůže "strejda" Rick. První, drobnější zábor beru obálku, kterou když srovnám s originální americkou, tak mi přišla mnohem horší, přeci jen zobrazení Festuse zde není zrovna ideální, opravdu až.. no, nevyvedené.
Druhá, katastrofální chyba (se kterou se setkávám dost často, nejen v knihách o polobozích) je překlad, spousta chyb. Na tom je naprosto vidět laxní přístup nakladatelství a ta kniha jako by pak křičela: "Nakladatelství na mě nechtělo ztrácet moc času, jen mě chtělo poslat co nejdříve do prodeje, aby mělo prachy!" A to už se raději ani nesnažím přijít na to, jak mohl někdo "The Lost Hero" přeložit jako "Proroctví". Věřte nebo ne těmito "drobnostmi" mě vždy dokáží tak vytočit až hrůza.

A teď nějaké shrnutí na samý závěr. S předchozích pár vět, je zřejmě patrné, že mě i volné pokračování Percyho naprosto uchvátilo, i přes to, že jsem o něco starší než je předpokládaný věk čtenářů. Bála jsem, že nastavení již ukončeného děje se na příběhu odrazí, ale vzhledem k precizní práci autora jsem to vůbec nepocítila, i když připouštím že k tomu hodně přispělo nové - římské prostředí.
Celkově knihu, samozřejmě, jako všechny předchozí knihy s polobohy hodnotím pěti hvězdičkami, i když je pravda, že česká verze by si zasloužila mnohem méně... bohužel. Což mě přivádí k předsevzetí, které jsem si dala, že si knihy opět seženu v originále a přelouskám si je ještě jednou, hned po tom co sérii dočtu v češtině...A to nebude dlouho trvat, vzhledem k tomu, že mi v současné době chybí už jen jeden díl, do kterého se pustím už za pár minut, po sprše a po tom, co si zalezu pod peřinu.

úterý 12. dubna 2016

Jaro

Sluníčko nám dnes pěkně svítilo a mě tím vytáhlo ven na zahradu. Chvilku jsem se jen tak rozvalovala na houpačce, slunila se a zkrátka si těch hřejivých paprsků uvítala.

Kromě toho, jsem taky pohnula s úpravou terénu na zahradě a připravovala jsem záhony, na kterých toho v průběhu roku snad opět hodně vyroste, tedy pokud nebudou zase taková vedra a nezakáží u nás zalévat, jak loni.

Vždyť se podívejte, jaká krásná úroda by na mě mohla letos opět čekat :-) a jak bych s tím posléze mohla hezky "čarovat":


Taky jsem si teď vzpomněla, že si někam musím poznamenat, abych si letos došla na kopřivy a nezapomněla na ně, jak loni (To byl taky vydařený rok!).

Už se těším.. no hlavně na ty čaje :-D ...
Poznali jste na jaké kousky jsem si připravovala "políčka" (teda, jestli se to na něco, co na spoustě míst roste jako plevel, dá vůbec připravit)...?

úterý 5. dubna 2016

Armeria Veritas - nový kabátek

Zdravím všechny pravidelné čtenáře tohoto blogu. Hned na začátek připojím svoji omluvu za to, že tu na Vás poslední dva pondělky nečekal žádný článek. Mám hodně "práce" a při volných chvilkách jsem na místo psaní článků pracovala na novém desingu :-)

O změně jsem přemýšlela již poměrně dlouhou dobu, ale stále jsem se k tomu nemohla dostat. Až nedávno jsem k tomu konečně zasedla, odhodlaná s tím něco udělat. Čekalo na mne však dilema. Nemohla jsem se rozhodnout, pro nový styl. Jedna z variací byla kombinace barev starorůžové a vínové, která se mi v poslední době velice líbí a druhá možnost podle mé již několikaměsíční námořní nálady. Jak to dopadlo, vidíte sami. Klíčovou roli v rozhodnutí hrál samotný název blogu. Nejsem si jistá tím, jestli jsem to tu již někdy zmiňovala, ale "Armeria" v latině znamá "Archa". Zvítězilo moje nadšení z toho, že blog bude poněkud tématicky laděn...

Tyto řádky berte prosím zároveň i jako ospravedlnění za to, jak to tu poslední dny vypadalo. Ten kdo sem nahlížel nějak průběžně jistě ví, že to tu kolikrát vypadalo opravdu katastrofálně. Zkoušela jsem a zkoušela .. no a nakonec z toho vyšlo tohle. Jak se Vám nový design vlastně líbí?

V blízké době mám v plánu ještě pár drobných změn, ale to už nebude nic velkého.. Slibuji.

Také jsem připravila jakéhos průvodce po stránkách, abych Vám usnadnila orientaci. Najdete jej zde.

Doufám, že se na blog budete stále rádi vracet.

pondělí 21. března 2016

Nový známý

Někdy mívám pěkně bláznivé nápady... Jako třeba ten před měsícem, kdy jsem dokázala v jedné skupině odpovědět na "inzerát" člověku, který se chtěl seznámit. Proč taky ne? Někdy potřebuji mezi lidi! Tehdy to sice nějak nevyšlo ale čistou náhodou se mi ozval včera s tím že dnes bude ve městě a jestli bych neměla čas. A jelikož já mám volného času v poslední době relativně dost souhlasila jsem a těšila jsem se na kafe.

Ve sjednaný čas jsem byla na domluveném místě a nikde nikdo. Začínala jsem být naštvaná, protože opozdilce opravdu nemám ráda, ale řekla jsem si že dotyčný má pět minut na nápravu své chyby. Už, už jsem chtěla odejít, když mi zvonil telefon. Volal on, omlouval se za způsobené nepříjemnosti a s ne zrovna dvakrát uvěřitelnou historkou toho co se mělo přihodit jsme se domluvili na změnu místa. Ok, došla jsme, nebyl to zas takový čerta kus.

Když jsme se potkali seděl na lavičce, kde jsme seděli asi tak první čtvrt hodinu. Nemám nic proti lavičkám, v přírodě nebo v parcích jsou bezvadný, ale ne ve středu města asi tak dva metry od kraje silnice... Naštěstí pak dotyčný "pohotově" vymyslel náhradní plán a to, že se půjdeme někam projít... V ten okamžik jsem chvíli zaváhala jestli ho nemám poslat do hajzlu... Jako co si to představuje, měli jsme přeci jít na kafe a ne se někde courat... Navíc nebylo zrovna dvakrát pěkné počasí a vzhledem k tomu, že posledních několik měsíců chodím převážně v sukních bych opravdu raději uvítala to kafe.

Dopadlo to tak, že jsme se procházeli po odlehlých místech města, po rozkopaných cestách a rozblácených trávnících - v botách s podpatkem naprostá paráda a ještě senzačnější, že ráno byly čerstvě nakrémovaný. Konverzace se taky nevyvíjela zrovna ideálně, spíše se jsme pořád okecávaly dvě témata dokola jak zaseklí kolovrátci.... Dojem úplně šílený... 

Měla jsme kliku a sama štěstěna mi z té chvílemi až trapné situace v podobě promlčených chvil nabídla východisko. Využila jsem příležitosti a decentně mému doprovodu oznámila, že se s ním během chvíle budu muset rozloučit. Vzal to v pohodě. Ještě jsme ušli kousek cesty.

Povím Vám, jak na potvoru byla tahle část nejlepší z celé té schůzky. Nějakým naprosto záhadným způsobem jsme na těch pár posledních minut konečně našli konverzační téma na kterým bychom se asi i dokázali delší dobu zabavit. No, ale co naplat, museli jsme se rozloučit... 

Konečný dojem je takový, že to bylo naprosto katastrofální, ale v budoucnu bych se asi nebránila tomu se s daným člověk opět shledat. Ovšem za jediné podmínky: bude to uvnitř v budově! Jinak se raději zavřu do mrazáku a sám si bahenou sprchu a bude mi stále příjemněji než dnes :-D 

Kdybych já se alespoň z těhle nezdarů poučila...

pondělí 14. března 2016

Jarní úklid

Minulý týden jsem narazila na tento článek ve kterém se chválí kniha Zázračný úklid, kterou napsala Marie Kondo. Jak je článek podávaný tak to skoro až vypadá, že kniha popisuje nějakou zázračnou metodu, jak na úklid snadno a rychle. Po jeho dočtení mi však došlo, že kniha musí být jen dobrý korýtko. V závěru článku je jakésy shrnutí, kde se dozvíte, že celý fígl spočívá v tom, začít s úklidem u oblečení a postupně pokračovat knihami až postupně dojdete k pohlednicím a takovým drobnostem.

Nevím, jaký z toho máte vy, ale já ten, že ta knížka je naprosto o ničem a připadá mi, že v ní člověk nenajde žádnou hodnotnou radu, na kterou by nepřišel sám. 

Ten článek mi připomněl, jak jsem před necelým rokem já pořádala takový velký pojarní úklid. A povím vám, že jsem to zvládla i bez té "senzační" knížky. Dokonce jsem i bez návodu zvládla začít od oblečení. Tehdy jsem se opravdu zbavila pěkné řádky hadříků... Ale i přesto mám doma stále víc kousku oblečení, než jsem vůbec kdy schopná unosit. Asi si to někdy budu muset zopakovat.
Co se týče druhého kroku, tak ten jsem rovněž zvládla splnit bez nápovědy. Knížky jsem přebrala a poskládala v rámci akce "Nová knihovna". 
Když se tedy nad tím tak zamyslím, zbývá mi se probrat jednou skříňkou ve které mám sešity (které rozhodně nedám!!!) a šuplíky v psacím stole a pak už se budu moci vrhnout na fotky, pohlednice a blahopřání. To teprve bude výřad :-D

BTW: kéž by i dnes byla stále takhle poloprázná




A jak jste na tom vy? Plánujete jarní úklid? 

pondělí 7. března 2016

Vyhlášení soutěže

A je to tady! Všichni už jistě netrpělivě čekáte, na tento článek a chcete vědět, jestli jste to právě vy, kdo vyhrál. Já nebudu nikoho moc dlouho napínat, jen bych všem chtěla poděkovat za účast. Udělali jste mi velkou radost tím, kolik se Vás do soutěže zapojilo.

Tak a teď již výherce, vlastně výherkyně, kterou je Sandy, s krásnými 9 správnými odpovědmi. Gratuluji.

A pokud patříte mezi zvědavce, kteří chtějí vědět, jaké byly ty správné odpovědi, tak tady jsou:

1. úryvek je z knihy Atlantida - David Gibbins
2.úryvek je z knihy Šifra mistra Leonarda - Dan Brown


3.úryvek je z knihy Barva kouzel -Terry Prachett
4.úryvek je z knihy Mapa v kůži - Stephen Lawhead


5.úryvek je z knihy Do posledního dechu - Rainer Schröder
6.úryvek je z knihy Operace Arktida - Eion Colfer

7.úryvek je z knihy Ve znamení Athény - Rick Riordan
8.úryvek je z knihy Malý princ - de Saint Exupéry

9.úryvek je z knihy Vladař - Niccolo Machiavelli
10.úryvek je z knihy Starověké báje a pověsti - R.Mertík

11.úryvek je z knihy Duch - Robert Harris
12.úryvek je z knihy Čtyři dohody - Don Miguel Ruiz

13.úryvek je z knihy Dívka za zrcadlem - Cecilia Ahernová
14. úryvek je z knihy Valkýry - Paulo Coelho 
 


















15.úryvek je z knihy Elita - Kiera Cass

pondělí 22. února 2016

Pro tvoje bezpečí

Je tady pondělí a to znamená, že nový článek už tady na Vás čeká. Překvapilo mě, když jsem dostala pár e-mailů s dotazem na to, kdy zapracuji zase na nějakém příběhu. Pravda, přiznávám, dlouho tu žádný nebyl. Tak jsem se rozhodla zase začít jeden příběh na pokračování. Jedná se o jeden příběh, který mám už delší dobu "v šuplíku" a tak je na něm místy poznat, že některé části jsem už psala před delší dobou.

pondělí 15. února 2016

Soutěž 2/16

Máme pondělí a já se po nějaké době opět vrací do starých kolejí a přidávám článek. Již nejspíš z názvu jste poznali čeho se bude týkat a tak nebudu moc zdržovat.Procházela jsem blogy a doháněla resty, které jsem za poslední dobu nasbírala a téměř na každém blogu jsem viděla, že někde buď probíhá nějaká soutěž, nebo nedávno zkončila. A tak si říkám, že když se všude soutěží, tak proč ne i tady?

Soutěžit se bude o dvě knihy a to konkrétně o tyto:

Soutěž bude probáhat od 15. 2. - 6. 3. 2016 a výsledky budou vyhlášeny následující den. Vítězem se stane samozřejmě ten, kdo získá nejvíce bodů a že si jednotlivé body zasloužíte budete muset dokázat tím, že poznáte co možná nejvíce pryvků z nejrůznšějších knih. Troufáte si?
Odpovídat můžete pomocí tohoto formuláře. Prosím nevkládejte odpovědi do komentářů!

Přeji všem hodně štěstí.

A teď už zadání:

Úryvek č.1:

Úryvek č.2:

Úryvek č.3

Úryvek č.4:

Úryvek č.5:

Úryvek č.6:

Úryvek č.7:

Úryvek č.8:

Úryvek č.9:

Úryvek č.10:

Úryvek č.11:

Úryvek č.12:

Úryvek č.13:

Úryvek č.14:

Úryvek č.15:

Formulář najdete zde.