čtvrtek 29. října 2015

Záhuba lidstva - faktor člověk

Člověk. Jednoduché, ale zároveň velmi složité slovo. Slovo, které dokáže změnit celý náš život, ale i naši zem. Není to vůbec jednoduché napsat jak člověk svými činy, myšlením dokáže změnit až něco, co pro některé z nás již znamená konec. 

Možná, je to dar, možná je to víra, ale člověk byl a bude vždy na pomyslném vrcholu životní pyramidy. Tak jako mince má dvě strany, tak i člověk umí znovuzrodit, ale i usmrtit to nejcennější, co v životě má. 

Dnešní doba je opravdu velice náročná, nejen z pohledu neustále honící se za velkým bohatstvím, ale i nedostatkem času pro rodinu, přátelé, zdraví je nepodstatné, přírodu kolem nás bereme jako samozřejmost, nevážíme si maličkostí, které nás dokážou udělat šťastnými lidmi. Možná proto lidé modernizují nejrůznější technické přístroje, aby jim v těchto zásadních, ale i životních situacích pomohly. 

Ale je tomu tak? Když se vás někdo zeptá, co je pro vás ve vašem životě nejdůležitější, troufnu si napsat, že více než 80 % by řeklo zdraví. Zdraví se nedá nikdy koupit penězi, ani pomocí nejmodernějšími technologiemi. Avšak člověk, byť v povědomí ví, že tohle je to nejdůležitější, často dělá opak. Nemusíme chodit daleko. Ono se stačí podívat jen na krabičku cigaret, kde je tučným, velkým písmem napsáno: „Kouření způsobuje smrt“, a přesto milióny lidí, tuto výstrahu neberou vážně. 

Dalším významným faktorem jsou potraviny. Denně se můžeme dočíst, jak děti z afrických zemí umírají hladem, a bohaté, vyspělé země vyhazují tuny a tuny jídla do odpadkových košů a jejich nejčastější, globální nemocí je obezita. 

Vím, že bez moderních technologií, bychom určitě rychle a však nedokázali zjistit druh nemoci, původ, ale i možnou léčbu, ale málo kdo z nás si položí otázku, proč se nám to děje a je to tak spravedlivé? 

Nedokážu 100% napsat, že za vším stojí jen a jen člověk, protože svět je opravdu veliký a nepředvídatelný, ale v těch zásadních otázkách, jaká je dnešní matka příroda, konstatuji to, že je taková, jakou ji člověk udělal a neustále ji mění. Chceme z ní získat co nejvíce, ale zapomínáme na to, že i ona není nekonečná. 

Člověk je pánem tvorstva, ale jen někteří z nás vnímají velkou hrozbu, že další lidská, ale i životní generace je ve velkém ohrožení

středa 21. října 2015

Jen můj stín a víc už nic - (2. díl) - Domove, sladký domove

Zašátrala ve své tašce a po značné době vytáhla svazek klíčů. Trvalo ji, než našla ten správný a mohla si tak otevřít dveře. Vešla do potemnělé místnosti, odložila tašku, zula si boty a svlékla bundu. Byla doma. 

Zamířila do kuchyně a otevřela dveře od bílého spotřebiče. Zamrkalo na ni však pouze světlo prázdné ledničky. S nepřekvapeným výrazem ji opět zavřela a zamířila k telefonu. Cestou si rozsvítila světlo. Nacházela se na první pohled ve velice moderním bytě. Došla k přístroji na němž blikalo intenzivní červené světlo a jehož displej upozorňoval na velké množství obdržených zpráv. Cristin však všechny bez váhání smazala.

Postupně obešla všechny místnosti a s úžasem si je prohlížela. Nic se nezměnilo. Vše bylo při starém. Kolikrát si jen na tyto prostory během své mise vzpomněla a jak často si jen přála aby tu mohla být. Byla šťastná.

Zamrazilo ji, když její pohled spočinul na váze, která stála v obývacím pokoji na skřínce pod zrcadlem. Jak jen na ni mohla zapomenout? Cítila se provinile. Jak jen mohla zapomenout, na kus domova? Na kus života? To pro ni nic neznamená? Rázem, jako by události posledních několika hodin byly jen snem a ona byla stále někde ve střední Asii. 

Když došla do ložnice, svlékla ze sebe zbytky svého oblečení a pokračovala do přilehlé koupelny. Pustila horkou vodu a nechala se jí hýčkat. O několik minut později se zabalená omotaná osuškou vrátila do ložnice. Vlezla si do své, dříve tak milované postele a natáhla se po telefonním sluchátku a zpaměti vytočila číslo. Na druhé straně se ozval ženský hlas: "Haló? " Ahoj. To jsem já mami." Ženě na druhé straně se tajil dech, plakala. 

O hodinu později naše hrdinka usnula a spala tvrdým, bezesným spánkem až do rána.

čtvrtek 15. října 2015

Nika a nábytek - 3.příběh

A je to tady! Poslední z řady nezáživných článků o nábytku. Slibuji, že další článek bude příběh utvořený mou fantazií. 

Abych Vás moc nenudila, rozhodla jsem se, že třetí příběh co nejvíce zkrátím, tak tady je. Příběh o tom, jak si strejda pořizoval psací stůl:

Řeknete si, že sehnat v dnešním světě psací stůl není problém, ale opět Vás vyvedu z omylu. Problém to může být, pokud chcete celodřevěný stůl v dekoru dubu, aby Vám pasoval k ostatnímu nábytku v místnosti. Nebudete nám věřit, ale s tímhle záměrem jsme objezdili snad všechny prodejny nábytku v krajském městě a ze všech jsme vycházeli s nepořízenou. A co teď? Naší záchranou se stal internetový obchod, kde jsme vybírali nakonec ze tří možností. Po důkladném uvážení jsme jeden objednali a čekali než ho přepravní společnost doručí. Protentokrát s termínem dodání nebyly žádné problémy a vše vypadalo hladce. 

Asi by to byl moc velký zázrak, kdyby se žádný zádrhel neobjevil (neměla bych ani o čem psát) a tak se stalo, že v balení chyběli nějaké drobné předměty. Šlo o nějaký druh speciálních šroubů. A tak  se strejda rozhodl pánům zavolat s nadějí, že se bude moc taková "drobnost" vyřešit pomocí telefonu. Spletl se, bylo zapotřebí vyplnit asi dva reklamační formuláře a ty poslat (naštěstí to stačilo pouze elektronicky). 

Nedokážete si představit naše nadšení, když jsme zjistili, že jednáme se seriózní firmou (ne jako v kauze moje postel, o které se můžeš dočíst zde), když nám obratem odpovídali, že šrouby neprodleně doručí. Druhý den měl strejda hned ráno telefonát od dopravce, že pro něj má nějaký balíček. Vzhledem k tomu, že byl strýček v práci bylo domluveno, že mu to nechají u něj v práci někde na vrátnici. Vše se zdálo v pořádku.

Když přišel strejda večer domů, tak jsem se ho ptala, jestli nese ty šrouby. Odpověď mě ale překvapila. Ne, nenesl. Jelikož oběhal asi tři místa (vrátnice, podatelna a už nevím co), kde by mohli být a nikde nejsou :-(  Naštěstí druhý den měl již větší úspěch. Ukázalo se, že šrouby měla paní odněkud z personálního oddělení... (Nechápu.)....

úterý 13. října 2015

Nika a nábytek - 2. příběh


Dříve, než se pustím do vyprávění druhého příběhu, přiložím sem zvědavcům jednu fotografii.



Kdo četl, můj minulý článek, tak se jistě dovtípil, že právě toto, je ten tak dlouho očekávaný nábytek, který nám skutečně minulou středu z ASKA dovezli. Teď už zbývá si pořídit jen stěnu a dekorace. Ale mám tak trochu obavy, že pokud to i nadále půjde stávajícím tempem, jako doposud budeme rádi když na Vánoce budeme mít obývací stěnu a na Velikonoce ten zbytek :D


Tak a teď hurá na druhý příběh!

úterý 6. října 2015

Nika a nábytek - 1.příběh

Už pár dní se odhodlávám k tomu napsat článek a teď je tady! Nějakou chvilku jsem přemýšlela o čem by asi tak měl být, měla jsem pár nápadů, ale nemohla jsem se rozhodnout. V tom mi velice pomohl Pipiin článek, ve kterém zkritizovala praktiky jistého e-shopu a já se tak odhodlala k tomu, abych napsala dnešní článek o tom, jak je těžké si v dnešní době pořídit nábytek (ač se to zná neuvěřitelně snadné) a o praktikách výrobců a prodejců.


Každému z nás se jistě stane, že si dříve nebo později bude muset pořídit nějaký ten kus nábytku. Někdo už to má za sebou (tomu gratuluji a budu jedině ráda, pokud se o své zkušenosti podělí), jiné to čeká a nechť těm tento článek slouží jako důrazné varování.
Příběhy, které Vám tu budu popisovat se odehrály během posledních cca dvou měsíců (takže relativně během krátké doby) a popisují mé vlastní zkušenosti. Musela jsem si zařídit pokoj a pomáhala jsem strýčkovy s výběrem ná
bytku do obýváku v jeho bytě a tady jsou jednotlivé příběhy:


1. Příběh - Výběr nábytku do obýváku

Do "nábytkárny" vcházíme s naprosto jasným cílem. Potřebujeme sehnat nějakou pohovku, křeslo, židle k jídelnímu stolu a konferenční stolek. Řeknete si to nic není, oběhnou prodejnu vyberou, zaplatí a oni jim to dovezou, ale ...
Více jak hodinu jsme strávili vybíráním nábytku. V první řadě jsme potřebovaly vybrat pohodlné polohovací křeslo, rozhodli jsme, že od toho se bude odvíjet ten zbytek. Máme jej a vybraný i pěkný dekor. K němu jsme následně vybrali pohovku (a k ní ve stejném dekoru ještě jedno běžné křeslo). Tak aby to k sobě pasovalo se nám povedl vybrat pěkný konferenční stolek a k němu o patro výše židle k jídelnímu stolu (vzhledem k tomu, že obývák je propojený s jídelnou to byla fain zpráva). V horním patře (kde jsme si vybrali židle) jsme si odchytli pracovníka, kterému jsme ukázali ty židle, on vše sepsal, naklepal do počítače a řekl až si dole zajistíme ten zbytek. Dosud žádný problém. Sejdeme o patro níž a pokoušíme se najít nějakou obsluhu. Nic! Běháme tam jak šílení a nikde nikdo. Asi po 15 minutách úspěch - přišla paní (děsně překvapená, že ji někdo vůbec hledá). Jdeme tedy a ukazujeme ji polohovací křeslo (to které jsme vybrali jako první...) a vysvětlujeme, jaký dekor jsme si vybrali. Paní nám to odkýve a pak dodá: "No, ale tenhle není za tu cenu těch 8 890Kč, co je tu napsaná, ale za 12 890Kč." Dozvídáme se, že to nám přece mělo být absolutně jasné, že je to tam přece napsané milimetrovýma písmenka někde dole v rohu. [Jiné dekory za příplatek.] <- ještě menší
A co teď dál? Vždyť přece podle toho máme vybranou pohovku, konferenční stolek a i ty již objednané židle. Jak to vyřešíme? Přeci jen je v tom dost velký finanční rozdíl. A vůbec co si to dovolují!!! Nepříjemnosti! Chvíli se s paní handrkujeme, na nakonec prohlásí, že by tu byla možnost dát, že by paní ze zákaznického servisu mohla dát nějakou slevu, ale to by se musel udělat nějaký větší nákup. Okamžitá otázka: "A co znamená jako větší nákup." "Jo to já nevím, tak 20, 30 tisíc." Tak ona neví? Dvacet, nebo třicet? Asi na tom není tak finančně špatně, když v tom nevidí rozdíl. Ale vzhledem k tomu, co máme vybráno splňujeme tak těch 27-28 tis. tak paní posíláme za paní do zákaznického servisu ať se jde domluvit. 
Po nesmírně dlouhé době (už jsem měla strach, že se chudáček v tom velkým obchoďáku někde ztratila) se vrátila s tím, že tady nám tu paní tu slevu dá, ale i tak to křeslo nebude za 8 890Kč, ale 9 430Kč. V tomhle okamžiku rezignujeme my a přijímáme. Sepíšeme zbytek věcí, které chceme. Čtvrt hodiny papírujeme a vyslechneme si, co se bude muset ještě doplatit (doprava, poplatek za vystěhování víc jak do druhého patra, atd...). OK, dobrá, hlavně, že to budeme mít. Výsledek: vše bude dodáno v 35. týdnu jen polohovací křeslo ve 39. OK, OK.

A jak to všechno dopadlo? Dneska je 41. týden. A doma není ani jediný kus nábytku. Nikdo nezavolal, nikdo nic neřešil. Zlom nastal v sobotu večer (o víkendu večer!!!), kdy paní že teda nábytek přivezou ve středu, tudíž zítra. Tak jsem na ně zvědavá. Co myslíte, bude mít zítra již na čem sedět?

A závěr na konec? Rozhodně nedoporučuji si nábytek pořizovat v "nábytkárně", která má bílo-červené logo a její název má čtyři písmena. A co vy, jaké máte zkušenosti?

A na co se můžete těšit příště? (No rozhodně Vám dát vědět, jak to dopadlo, jestli nábytek máme už doma, nebo stále ještě čekáme.) Povím Vám, jak to bylo s nábytkem do mého pokoje! To se teprve budete "bavit".