pondělí 31. srpna 2015

Z tvého světa odejdu

Byla rozčílená, vzteklá a zklamaná jako ještě nikdy v životě. Procházela bezmyšlenkovitě budovou pouze s jediným cílem, být od toho mizery co nejdál. On to ale nemohl všechno jen tak nechat plavat, nechtěl to jen tak hodit za hlavu. Záleželo mu na ni, již to pro něj nebyla jen povinnost. Úkol, který musí splnit a chtěl aby to pochopila. Šel za ni.

"Stůj! No tak zastav!" volal na ti a v jeho tón zněl nanejvýš naléhavě, ona ho však vůbec slyšet nechtěla. Chtěla být pryč. Daleko, daleko od něj, od toho mizery. Jak ji to vůbec mohl udělat? Jeho volání za jejími zády ji donutilo ještě přidat do kroku. Snažila se utéct, být pryč a už nikdy o něm nic neslyšet, nic o jeho důvodech. Přála si na všechno z posledních dvou let zapomenout. Přála si, aby jej nikdy nepoznala. Zběsile utíkala a slzy ji při tom kanuly po tvářích, cítila se podvedena.

"Nech mě to všechno vysvětlit!" chtěl si promluvit. "No to zastav!" volal, ale ono neposlechla, jen za sebou zavírala dveře, aby pronásledovatele co nejvíce zpomalila. Přála si, aby odhalení posledních minut byl pouze sen a ona se vyděšená probudila vedle něj a vše bylo zase v naprostém pořádku.

Po několika minutovém, zuřivém běhu napříč budovou se mu ji podařilo dohnat. Chytil ji za levou ruku nad loktem, snažila se mu vysmeknout, ale bezúspěšně. Kolemjdoucí po nich házely zvědavé pohledy, což oba znervóznilo a donutilo se trochu zklidnit. Věděl, že má asi poslední šanci. "Nech mě všechno vysvětlit. Prostě si jen vyslechni moji verzi. Pokud i pak budeš chtít jít, nechám tě."  Sama nevěděla proč po tom všem souhlasila s tím, že si jej vyslechne. Kývla hlavou na souhlas. "Ale ne tady." a hodil nevinný výraz po lidech okolo nich. Souhlasila. Zamířili k ní domů. Byla zvědavá, co ještě se dozví.

Žádné komentáře:

Okomentovat