pondělí 3. srpna 2015

Slza, co tajemství skrývá - Tam, kde všechno začalo

Příběh, který Vám budu vyprávět se odehrál už dávno. Byla jsem ještě děvčátko, které teprve začínalo poznávat, co je to život. 

Prvním rokem jsem navštěvovala školu u nás ve městě a odpolední volný čas jsem zaplňovala nejrůznějšími aktivitami. Dvakrát týdně jsem navštěvovala kroužky plavání v sousedním městě, takže jsem se velice brzy naučila sama jezdit autobusem či vlakem. Rodiče byli nadšeni, že mám aktivitu a jsem z domu. Bylo to pro ně výhodné. Dvě hodiny odpoledne v bazénu, to byl splněný dětský sen. Vždy jsem se tam těšila. Vodu jsem zkrátka zbožňovala a je tomu tak do dnes. 

Na lekcích plavání jsem si získala pár nových kamarádů, ale jak to v kolektivech bývá i  nějaké nepřátele. Obzvláště jeden chlapec se stal mým úhlavním nepřítele a vlastně dodnes ani nevím proč. Soupeřili jsme a předháněli se snad ve všem, co šlo. Oba jsme si mysleli, že zrovinka on musí být ten lepší. A souboje  pořádané v rámci plaveckého výcviku nás v tom hašteření jen podporovaly.

Dnes na tuto dobu velice ráda vzpomínám a rovněž i na toho hnědovlasého, lehce oplácaného chlapce. Pamatuji si, jak jsme si mnohokrát vyměnili názor o tom, kdo z nás dvou je lepší plavec. Nevím jestli již v takovém věku to mohla být mužská ješitnost, či jen dětská touha po tom být nejlepší, ale on se mě vždy snažil přesvědčit o tom, že na něj nikdo nemá. Ach, jak jen byl zklamaný, když jsem jej při jednom ze závodů předhonila. Tehdy odcházel z bazénu domů v slzách. 

Naštěstí dětská nenávist není tak silná, jako dospělých a během pár následujících týdnů tyto konflikty a rozepře ustaly. Přátelé se z nás sice nestali, ale alespoň jsme na lekce chodili opět s radostí a ne se strachem z toho, zda to tentokrát nebude ten druhý, kdo předhoní toho druhého.

Víte, skoro jsem až zapomněla na to, jak krásné časy to byly, plné té nevinnosti a plny zvláštních okamžiků. A když na ně teď na všechny vzpomínám, jako bych  byla znovu šťastná, jako bych alespoň na krátké okamžiky byla znovu malá slečna. A když jen pomyslím na to, že tohle vše je jen začátek dlouhého života, kane mi po tváři slza, která odhalí ještě mnohé příběhy.

Žádné komentáře:

Okomentovat